Úspěšná kadeřnice měla prý jasno ve své budoucí kariéře už na základní škole. Když neuspěla u přijímaček na vytouženou školu, vytrhla dvoulist ze svého sešitu a na něj napsala vedení školy svůj názor na věc. „Vysvětlovala jsem jim, proč chci být kadeřnicí, a že k tomu, aby udělal skvělý účes, nepotřebuje samé jedničky. Právě díky tomuto dopisu si mě všimla mistrová Helena Flajšingerová, která potřebovala někoho s podobným odhodláním,” dodává.
Lenka Dočekalová pro svou práci reklamu nepotřebuje. Zákaznice ze širokého okolí za ní totiž dojíždění samy – z Olomouce, Brna, Kroměříže, ale i z Prahy a dokonce také z Německa. Měla plány jít pracovat do Anglie, ale protože je, jak přiznává „přerovským patriotem“, zůstala nakonec – i kvůli dětem a rodině – doma.
Po dvaceti letech profese, která je jí zároveň koníčkem, je pro ni prý největším úspěchem to, když jsou lidé spokojeni a váží dálku, aby za ní přijeli třeba až z Prahy. „Pořád mě to strašně baví. Když něco dělám, snažím se to dělat na sto procent a myslím si, že se člověk může pořádně věnovat jen jedné věci,“ míní.
Snaží se být stále kreativní a přicházet s něčím novým. „Nemám ráda, když v nějakém účesu chodí celý Přerov, a to jen proto, že je takový trend. Snažím se u každého prosadit jeho individualitu a chci, aby byl jeho účes nepřehlédnutelný. Ke každému tedy přistupuji tak, jako byl u mě poprvé,“ dodává Lenka Dočekalová.
